- LDT a ZDT Jivka

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

kronika
LDT Jívka 2020
1.den (sobota 27.6.2020)

A je to tu, zase po roce vyrážíme na všemi oblíbenou Jívku. Většina z nás se opět scházela v půl deváté na nádraží v Pardubicích, kde se parta mazáků přivítala s vedoucími. Proběhlo loučení, ukáplo pár slziček, ale opět se objevilo i nějaké to odhánění rodičů jako každý rok. Poté jsme netradičně autobusem mohli vyrazit do tábora. Když jsme konečně dorazili nastalo velké vítání s těmi, co do tábora dorazili individuálně. Dále jsme se všichni nastěhovali (většinou ve stejném složení chatek jako každý rok), něco málo jsme si vybalili, trochu se zabydleli, zabrali jsme si postele a vyrazili jsme na náš první letošní oběd, po kterém nastalo rozdělování do oddílů, rozdávání triček, tradiční focení a nějaké to úvodní představení. Tohle všechno nám zabralo nějaký ten čas a rovnou jsme mohli vyrazit na večeři. Dále jsme udělali večerní hygienu, po které nastala večerka, při které pár z nás prostě nedokázala být v chatě a potichu, proto se táborem dlouho do noci nesl smích, který ale chvíli po půlnoci utichl a všichni v klidu usnuli.
 
2.den (neděle 28.6.2020)
 
Dnešní první celý den v táboře jsme zahájili budíčkem v osm hodin, udělali jsme nějakou základní hygienu a v půl deváté jsme se vydali na snídani, po které jsme zahájili první táborovou hru v podobě vodnického pětiboje, který se opět po ukončení zvrhl v obrovskou vodní bitvu, při které zase létalo vzduchem snad úplně všechno. Když nastalo po bitvě konečně ticho a všichni jsme se převlékli do suchého, mohli se zahájit první letošní zápasy ve vybíjené a přehazované. A po skončení zápasů Hurá na oběd! K našemu překvapení byly k obědu všemi milované blbouny, na které se už tradičně stály fronty na přídavky. Největší jedlíci jich snědli třeba šest, nebo dokonce více! Po bědě nás čekal odpolední klid, no vlastně možná spíše neklid, protože se někteří i přes zákaz vedoucích proháněli po táboře s míčem a tak podobně, ale ovšem tu byla i skupinka těch, kteří odpolední klid brali opravdu vážně. No možná až tak vážně, že tak trochu zaspali nástup a museli si vyběhnout nějaký ten pahorek. Po doběhnutí se všichni nadšeně vydali k bazénu. Tam opět vedoucí posbírali hrstku těch nejstarších a udělali vlnobití. Po odpoledním dovádění plném vody a zábavy nás čekala večeře. Dále večerní hygiena, po které všichni utahaní z dnešního blbnutí ulehli do postele a většina z nás okamžitě usnula.
 
3.den (pondělí 29.6.2020)
 
Dnešní den už od začátku působil tak nějak mrzutě, kvůli dešti. Všem nám dělalo problém vyhrabat se z postelí, když jsme konečně vylezli museli jsme na snídani, po které nás čekal program v penzionu v podobě „co vše je na dece“, čelovka a další hry, po hrách jsme se ani nevraceli do chatek a rovnou jsme šli obědvat. Po obědě se opět spalo nebo povídalo na chatkách, protože v dešti se nikomu nic jiného dělat nechtělo, dále jsme se vydali na buchťák a při zpáteční cestě jsme si zahráli trifidy, při kterých si pár z nás slušně promáčelo boty. Když jsme dorazili do tábora přezuli jsme se a vyrazili na večeři, po které jsme udělali večerní hygienu, starší z nás se vydali do chatek těch mladších přečíst jim pohádku a poté i oni pokojně ulehli do peřin.
 
4. den (úterý 30.6.2020)
 
Dnešek opět začal budíčkem, ranní hygienou a snídani, ostatně jako každý jiný den. Dopoledne se uskutečnila první individuální soutěž v podobě poznávacího běhu, při kterém jsme museli rozeznávat dopravní značky. Když poslední z nás doběhli, začaly se postupně dohrávat turnaje ve fotbale a také se mezi už tradiční sporty přidal softball, který ovšem moc z nás příliš nezaujal. Dále jsme se vydali na oběd, po kterém se nám poprvé otevřel krámek. Po odpoledním klidu jsme dokončili poslední zápasy ve fotbale a začali jsme řádně trénovat softball, dále následovala večeře, po které nás čekal táborák, u kterého jsme si všichni zazpívali, ale u konce pár z nás zřejmě prodělalo infarkt, když David rozbil kytaru a vhodil jí do ohně, někteří za kytaru dokonce i brečeli. Když se táborák přiblížil ke konci, proběhla večerní hygiena a hurá do peřin.
 
5. den (úterý 1.7.2020)
 
Dnešní den začal budíčkem v půl osmé, budíček se nám kvůli příjezdu Esabu o půl hodiny posunul, po snídani nás čekaly poslední zápasy ve vybíjené a také první oficiální zápasy v softbalu, který nás nakonec bude přece jen možná i bavit. Když jsme odehráli pár úvodních zápasů, vydali jsme se na oběd, po kterém následoval „nečekaně“ odpolední klid. Po dostatečném odpočinku a načerpání sil jsme mohli vyrazit na další individuální hru, kterou běžela i Sofinka, nejmladší člen letošního tábora. Když jsme všichni doběhli, moc jsme si v táboře nepobyli a rovnou jsme zase vyrazili do lesa, kde jsme hráli poměrně oblíbenou hru, která nese název čísla. Při této hře jsme ze sebe všichni dostali to nejlepší a unavení jsme se těšili na zaslouženou večeři. Ve chvíli, kdy jsme byli všichni po jídle nás čekala opět večerní hygiena, čtení pohádek těm nejmenším a večerka.
 
6.den (čtvrtek 2.7.2020)
 
O budíčku a snídani už asi nemá cenu psát protože přeci jen každé ráno probíhalo víceméně stejně po snídani nás čekaly poslední zápasy v přehazované a potom jsme si zahráli oblíbenou hru v podobě živého pexesa u které byly opět dvě kola první ve které proti sobě soupeřili kapitáni a druhé ve které nám svoji paměť ukázali nejmladší táborníčci po této hře plné zábavy smíchu a nečekaných výher nás čekal oběd na který se někteří z nás jako každý jiný den velice těšili po obědě nás čekala nová hra v podobě semaforové abecedy a abych byla upřímná ta hra je absolutní zlo když jsme tuto hru asi po hodině nervování a vztekání se ukončili všem se ulevilo protože tady šlo o zdraví a tak jsme se místo této hry vydali dokončit zbývající zápasy v přehazované poté jsme celý unavený mohli vyrazit na večeři na které jsme ztracenou energii načerpali takže měli vedoucí po večerce zase co dělat aby nás uhlídali ovšem krátce před půlnocí všechno utichlo a vedoucí si mohli užívat klidu.


7.den (pátek 3.7.2020)

 
Dnešek začal zas a znovu budíčkem v půl osmé, po kterém následovala snídaně. Dále nás čekalo balení věcí na vodu, zabalili jsme si ručník, suché oblečení, boty do vody a samozřejmě nějaké to jídlo. Okolo deváté hodiny jsme usedli do autobusu a vyrazili do Dvora Králové, ze kterého jsme se po dostatečném proškolení vydali na kánoích směrem Kuks, už na začátku se pár profíkům povedlo se vykoupat a to nejednou. Po nějaké době jsme dorazili k naší první zastávce, na které jsme si rozebrali svačiny a opekli buřty, také proběhly nutné čůrací pauzy a mohli jsme vyrazit dál v naší plavbě. Proběhlo focení u jezu a poté jsme všichni mohli vyrazit znovu na cestu, na které se opět spoustě z nás povedlo se pořádně vykoupat, asi v půlce cesty, některé z nás napadlo, že by mohlo být fajn soulodit a tak se taky stalo a musím říct, že ta cesta najednou utíkala o moc rychleji. Ovšem tohle naše soulodění mělo i horší stránky a to ty, že jsme se opět vykoupali. Když jsme konečně dorazili do Kuksu, všichni jsme se převlékli do suchého, nasvačili jsme se a hurá do autobusu, ve kterém jsme naši cestu buď prozpívaly nebo prospali. Po příjezdu do tábora jsme se rovnou vydali na večeři a poté do sprch a konečně jsme po náročném dni ulehl do postelí.


8.den (sobota 4.7.2020)

 
Po dnešní snídani nás čekal každoroční výlet do chlívku, kde jsme si dali limonádu a nanuky, jako každý rok. Po nějaké chvíli, co jsme si ve Chlívcích poseděli jsme mohli vyrazit zpět do tábora, po cestě nám opět hodný strýček David rozdával bonbóny a tak podobně. A když jsme dorazili, hurá na oběd po, obědě jsme společně s vedoucími přichystali oslavu pro naši Adélku, při které ona a později i spousta dalších z nás, včetně našeho vedoucího skončila v bazénu. Dále jsme se museli všichni převléknout do suchého a mohli jsme se vrhnout na zápasy v softballu, po kterých už jsme vlastně měli jen svoje vlastní volno, poté následovala večeře a po večeři opět už jen večerní hygiena, čtení pohádek těm nejmladším, tiché povídání v chatce a večerka.


9.den (neděle 5.7.2020)

 

Dnes nás čeká náročný den plný her (ne že by jiné dny nebyly náročné, ale dnes těch her bylo až, až) a začínali jsme všemi oblíbenou hrou nesoucí název „náhoda“, při které měli dvě nejstarší tábornice možnost, tak trochu potrápit ostatní. Tato hra opět jako každý rok nebrala konce, a tak ji museli vedoucí utnout, jinak bychom hráli pravděpodobně až do večeře. Tak a mohli jsme jsme vyrazit na oběd, po kterém si ti nejvíce rozjaření a naštvaní mohli spravit náladu utrácením u pana Kobra a hurá do postelí na odpolední klid, po kterém nás čekaly housenky, dále třeba věta v lese, kterou oddíly zvládli opravdu skvěle. A poté hra, u které všichni vypadali jako by se zamilovaly do stromu, nebo nevím, jak to popsat, no zkrátka Brtníky, u kterých prostě záleží jen na tom vybrat si strom s hladkou kůrou, o který jsi nerozškrábete ruce a nohy do krve. Když i poslední přeživší brtnici popadali, mohli jsme se konečně vydat na večeři, osprchovat se a zalézt do pelechu a v klidu (no možná trošku v neklidu) si povídat.


10.den (pondělí 6.7.2020)

 
Po snídani a ranní hygieně jsme se rovnou vrhli na hry, začali jsme utkáním v softballu, po kterém následovala série her, která započala přetahovanou, dále následovala hra zvaná „moře, země“, nebo třeba ocásky, kterých se po určitém přemlouvání účastnili i naši vedoucí. Po spoustě běhání, schovávání se a kradení ocásku, nás čekal oběd a po něm odpolední klid, který zase určitá skupina z nás celý prospala, po odpočinku nás čekala další hra „second hand Jívka“, při které šlo vlastně jen o to na člena týmu nasadit během pěti minut co nejvíce oblečení a myslím si, že tato hra musela být z pohledu vedoucích fakt sranda. A těm co byli oblékáni muselo být vážně vedro. Dále následovala hra zvaná mravenci, u kterých jsme ze sebe opět všichni vydali to nejlepší a po této hře nás čekala už jen večeře, po které jsme si z nejlepších táborníků sestavili Dream team, který se v přehazované utkal s allstars týmem vedoucích. A málem jsme vyhráli! Pak už nás čekala jen večerní hygiena a hurá do postelí.

11.den (úterý 7.7.2020)

Dnešek začal opět stejně jako každý jiný, stereotypem budíček --> ranní hygiena --> snídaně a dále nás čekala hra v podobě živého člověče nezlob se a musím říct, že pár z nás zlobilo víc než dost, po nějaké té hodině nervů, jsme tuto vražednou hru, při které šlo o zdraví hlavně tedy o zdraví vedoucích mohli konečně ukončit a vyrazit se uklidni na oběd. K obědu dnes byla svíčková, při které se jedna z tábornic vsadila s vedoucím o to, kdo sní více knedlíků a k údivu všech, vyhrála. Dále následoval opět odpolední klid aneb dospávání toho, co se večer nestihlo. Poté nás čekala hra „čarodějnice, obři a skřítci“ a poté úplně nová hra „zločinci“, při které byly v lese rozmístěny obrázky zločinců a my měli za úkol je podle tabulek co nejlépe popsat a najít bosse jednotlivých gangů, hra trvala možná něco okolo dvou hodin a všechny nás zmohla víc, než všichni čekali, a pak nás čekala jen večeře, večerní hygiena a večerka.


12.den (středa 8.7.2020)

Dnešní budíček byl znovu o něco dříve, protože nás opět čekal celodenní výlet v podobě motokár. Po snídani jsme si zabalili a vydali se na strastiplnou cestu -> směr velký Dřevíč cestou se jako, při každém výletu několikrát ozval hodný strýček David s jeho batohem s bonbóny. Po asi dvou a půl hodinách jsme konečně dorazili na místo a hurá do motokár! Jako první si za volanty sedla skupinka nejstarších holek a pořádně to rozjeli. Postupně se na motokárách vystřídali úplně všichni, i ti kteří se původně báli. Pak došlo i na druhé kolo jízdy, při kterém se těm nejstarším otevřel delší okruh, u kterého se všichni proháněli nejvyšší možnou rychlostí. Asi o půl čtvrté se na cestu vydal Péťa s Ondrou a skupinka holek, ochotných jít pěšky, když jsme dorazili do tábora vykřikovali jsme větu známou už z předchozích let „Už jsme tady, umíráme hlady!“ a vedoucí a táborníci, kteří byli v táboře už poměrně dlouho z nás měli srandu (jenže mi doopravdy měly hlad), a když i nás šest s Ondrou a Péťou dorazilo do tábora, mohli jsme na večeři, u které jsme se pořádně nacpali, šli jsme se vysprchovat ulehli jsme do postele a během chvíle usnuli.


13.den (čtvrtek 9.7.2020)
 
Opět je tu nový den, po klasickém ránu nás opět čekají hry, tentokrát jsme se znovu vrhli na semaforovou abecedu, kterou jsme nejprve trénovali asi hodinu, jen na malém prostoru v táboře. Pak nás čekal oběd a po odpoledním klidu, hurá na stanoviště. A jde se hrát! Ze začátku tato hra opět nikomu z nás moc nešla, ale po čase jsme zjistili, na kterých stanovištích se stala chyba a mohli jsme vše napravit. Asi po hodině a půl jsme hru konečně poměrně úspěšně ukončili a mohli jsme se vydat na večeři, po které se strhla bitva s nafukovacími trubkami a také útoky na vedoucí, nebo třeba svázání táborníků, na které se pak zbytek tábora vrhl. A poté už jsme se všichni museli převléknout do teplého oblečení a shromáždit se u táboráku, poté jsme se jednotlivě nebo po dvojicích vydávali na stezku odvahy, ze které se poslední v nás vrátili asi o půl jedné a pak i oni znaveně ulehli do postelí.


14.den (pátek 10.7.2020)


Ráno už asi ani nemá cenu popisovat, po snídani nás čekala všemi oblíbená hra nesoucí název „olympiáda“, při které jsme letos měli šanci si dokoupit body, které nám zbývaly na dokončení celotáborové hry, takže všem šlo vlastně jen o to získat co nejvíce kartiček a dotáhnout tým do cíle. Někteří se zapojovali víc než jiní, těm mladším ani moc o výhru nešlo těm záleželo hlavně na tom užít si co nejvíce olympiádu a nakoupit co nejvíce sladkostí, hraček a tak dále, takže naše týmy nejvíce podporovali ti starší, kteří nechtěli těm mladším brát pointu této hry. Dále nás čekal oběd, po kterém jsme všichni začali uklízet tábor, úklid tábora nám nějakou dobu zabrat, po úklidu nás čekala večeře, po které jsme opět odpočívali nebo hráli nějaké hry a večer nás čekala už tradiční zakončení tábora v podobě ohňostroje, po kterém jsme všichni ulehli do postelí, nebo si v chatkách potichu povídali a užívali si poslední noc.


15.den (sobota 11.7.2020)

 
Tak a nastává chvíle loučení, tábor nám opět utekl jako voda a jsme u konce. Po snídani nás čekalo balení zbylých věcí, úklid chatek a tábora a poté loučení plné slz. Většině z nás se domů opravdu nechtělo, chodili jsme od chaty k chatě, sbírali jsme podpisy, loučili se, objímali a brečeli, ti kteří odjížděli individuálně postupně opustili tábor a ti ostatní si posedali do autobusu a vyjeli do Pardubic, tam proběhlo poslední a finální loučení a všichni se se svými rodiči vydali domů. Tak zase za rok Ahoj!

Zapsala: Bára "Brusna" a spol.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky