- LDT a ZDT Jivka

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

kronika
LDT Jívka 2017
1.den (sobota 1.7.2017)
Dopoledne jsme se setkali před nádražím v Pardubicích, kde se zkušení mazáci přivítali se svými přáteli a vedoucími, zatímco nováčci se pomalu rozkoukávali. Chvíli před odjezdem jsme se, někteří i s rodiči přesunuli na nástupiště. Samozřejmě, že pár slziček, ale i nějaké to odhánění rodičů proběhlo. Po jednom přestupu, který proběhl v Hradci jsme se dostali do Rtyně v Podkrkonoší. Odtud jsme došli do našeho milovaného tábora v Jívce. V podstatě okamžitě jsme se seznámili s kuchyní Kobrových a po odpoledním klidu jsme se seřadili na nástupu, navzájem jsme se představili a rozřadili se do týmů. Týmy si vylosovaly barvy, ve kterých následně dostaly trička a nově i kšiltovky, které je měli provázet celým táborem. Jelikož  poprchávalo, zaběhli jsme do chatek, které jsme si předtím rozdělili. Nakonec tento uvolněnější den skončil večerkou, přes kterou však mnoho účastníků táboru přetáhlo, díky uvítací diskotéce.
 
2.den (neděle 2.7.2017)
 

 
Druhý den ráno již probíhalo podle programu. Nastoupila služba, ta nachystala snídani, na kterou za nedlouho přišli ostatní. Díky tomu, že přes noc pršelo, vydali jsme se do tělocvičny, kde proběhla naše velice oblíbená aktivita- ťu,ťůů…  po té jsme trochu potrápili svoje mozečky slovními hrami. Následoval oběd.
  Po jídle a poledním klidu jsme se vydali do lesa. Tam jsme po týmech hledali lístečky, slova na nich jsme si měli zapamatovat, a z nich jsme skládali věty. Po cestě jsme posbírali trochu dřeva na táborák a vyrazili k táboru.
 
3.den (pondělí 3.7.2017)
 

 
Třetí den jsme odstartovali naše sportovní zápolení v přehazované a fotbalu. Na nástěnce se také objevila první hádanka.
 Odpoledne jsme se vydali do Stárkova, kde jsme si nakoupili vcelku velké zásoby, ale většina z nás si je stihla sníst ještě před tím, než došli do tábora.  K večeru jsme ještě zapnuli mozkové závity a snažili se vybavit si co nejvíce podrobností z naší túry, kterých si všiml náš vedoucí Honza.
 
4. den (úterý 4.7.2017)
 

 
Po snídani jsme pokračovali ve sportovních hrách - přehazované a fotbalu, ve kterých jsme si dali dvě utkání, takže na oběd jsme došli značně znaveni.
 
Po té, co nám slehlo, dostaly týmy od vedoucích šifry, které je měli zavést ke zkamenělinám. Některým sice chvíli trvalo, než přišli na správné řešení, ale nakonec všichni pochopili a pokračovali směrem k lesu. Svoje zkameněliny, ze kterých jsme měli dostat staré fosilie jsme našli. Zatímco někteří v lese hledali jemné větvičky a klacíky, kterými následně fosilie očišťovali, jiní zvolili taktiku, která by se dala pojmenovat „Švihni s tím o šutr, ono to nějak dopadne“. Na tuto techniku však jeden dinosaurus doplatil upadnutím hlavy.
 
Náš další úkol byl jasný, z našich dinosauřích fosilií jsme  měli v táboře vytvořit příběhem nějakou scenérii. Všichni se toho zmocnili s nadšením a za chvíli bylo hotovo.
 
Nakonec jsme si zahráli hru Evoluce, při které se pohledem na nás bavili hlavně vedoucí, ale my si taky užili dostatek srandy.
 Den zakončila opíkačka u táboráku.
 
5. den (úterý 5.7.2017)
 

 
Pátý den jsme do našich sportovních utkání připojili lacross a vybíjenou.   
 
Odpoledne jsme se po týmech vydali do lesa, kde jsme hledali otázky a následně odpovědi na ně. Všechny týmy se  po dokončení okruhu vrátily zpátky, ale vedoucí nás nenechali pořádně odpočinout a my šli dohrát poslední utkání fotbalu a přehazované. Ale jelikož jsme zřejmě vypadali málo unaveně, šli jsme skákat přes na zemi natažené lano ve kře Voda-Země-Tygr-Žralok. Při této hře jsme se nasmáli, když naši spolutáborníci balancovali, aby nespadli žralokovi přímo do čelistí.
 I po tomto namáhavém programu mělo několik, hlavně mladších z nás, dostatek energie a vedoucí Ondra a hlavně nováček Kuba to schytali v podobě dětského nálezu. Nakonec je zachránil menší liják a my mohli jít v klidu na večeři.
 
6.den (čtvrtek 6.7.2017)
 

 
V dopoledním programu bylo napsáno - sběr lesních plodů, takže jsme se po snídani vydali do lesa. Našli jsme  místo s bohatou úrodou borůvek a dali se do onoho sběru. U některých sice skončilo více borůvek na rukách a na obličeji, než v žaludku, ale  i tak, nebo spíše právě proto jsme si to všichni pořádně užili. Když se všichni dostatečně najedli a pomalovali borůvkami, dostali všichni kromě týmových kapitánů pásky na oči a nechali se právě neoslepenými kapitány vést. Tímto způsobem jsme se dostali k Buchťáku, odkud jsme zamířili k táboru. Po poledni jsme si zahráli hru, která vyžadovala fyzické i mozkové vypětí, což pro některé byla vražedná kombinace. Hra se jmenovala „běh básníků“ a některým se básničky díky neustálému opakování a běhání vryly do paměti. Poté, co všichni básníci, někteří skoro po dvou hodinách, doběhli,  jsme si párkrát vsadili ve hře kostka, kde, pokud padne číslo, které jste si vybrali, vypadnete. Při této hře byl náš vedoucí Honza několikrát nařknut z podvodů, ale ani když ho vyměnily, tak nám to nepomohlo.
 Den jako vždy zakončila večerka.

7.den (pátek 7.7.2017)

 
Přišla věc, které se mnoho z nás obávalo – celodenní výlet. Tentokrát nás čekala cesta do Karlowa. Tam nás dopravil autobus, ve kterém se na dvou sedačkách někteří mačkali i po čtyřech. Vystoupili jsme nedaleko parku dinosaurů. Pár z nás bylo zklamáno, že se dinosauři nehýbou, ale zlom nastal, když jsme přišli na to, že je tu free wifi. Takže pár jedinců si více než Tryceraptory a T-Rexe zapamatovalo počet nových upozornění na sociálních sítích. Všichni už jsme začínali mít hlad, proto jsme se usadili před Dino parkem a dostali balíčky s jídlem. I přes to si mnoho táborníků nakoupilo hranolky, párky v rohlíku a hamburgery v občerstvení, které se nacházelo přímo vedle nás. Když se všichni dostatečně posilnili, byl čas vyrazit zpět do česka, před námi byla dlouhá cesta. Terém byl celkem náročný- kameny, bláto, kořeny, k tomu jsme šli skoro neustále z kopce, nebo do kopce, takže za následnou silnici jsme byli opravdu vděční. Po pár kilometrech pro nás přijel autobus, který nás s jednou zastávkou v samoobsluze, kde jsme doplnili zásoby odvezl do tábora. Tam si ještě jeden tým uvařil polévku a všichni jsme padli do postelí.

8.den (sobota 8.7.2017)

 
Už od brzkého rána jsme byli všichni natěšení ale i nervózní z utkání s ESABem. Soutěžilo se v přehazované, fotbalu a kuličkách. Při fotbalovém utkání nás přišla podpořit naše nezapomenutelná roztleskávačka Honza. Nakonec jsme vyhráli ve cvrnkání kuliček, ale naši zástupci si vedli výborně ve všech disciplínách.   Odpoledne jsme se vydali do chlívců, kde nás čekala zmrzlina a limonáda. Chvíli jsme poseděli, nebo se klouzali na skluzavce a po té vyšli zpět do tábora. Značnou chvíli jsme se nebyli schopni spočítat- to možná díky těm limonádám, na kterých bylo malým písmem napsáno „může nepříznivě ovlivňovat pozornost a činnost dětí. Po značné dávce úsilí a nervů od vedoucích se nám to konečně povedlo a my mohli definitivně vykročit na zpáteční cestu. Ihned po příchodu do tábora se všichni začali strojit na nadcházející diskotéku. Na nástupu jsme ještě od vedoucích dostali svítící náramky, takže jsme byli plně vybaveni a mohli si jít užívat diskotéku, která se určitě mnohým vryje do paměti.


9.den (neděle 9.7.2017)

 

Dopoledne vedoucí odstartovali táborovou olympiádu. Všichni se snažili získat na stanovištích co nejvíce kartiček, které bylo možné vyměnit za hodnotné ceny. Díky Honzovým slevám a akcím si většina z nás odnesla dvojnásobek toho, co původně měla v plánu, ale na to si samozřejmě nikdo nemůže stěžovat. Po obědě jsme vyrazili směr buchťák. Voda byla příjemně chladná a my si plavání a všemožné blbosti užívali naplno. Ovšem se nesmělo se zapomenout na gejzír a skákání z naší oblíbené lavičky v rybníku. Když jsme se vrátili do tábora, čekal nás ještě bohatý program. Jeden oddíl šel vařit polévku, další dva si dali zápas v lacrossu a zbytek dostával školení ze zdravovědy. Během tohoto dne si již mnoho z nás začalo uvědomovat to, že konec tábora se neodvratně blíží.

10.den (pondělí 10.7.2017)

 

 
Co jsme předchozí večer začali, ráno jsme dokončili, což znamená zápasy v lacrossu a zdravovědné školení. To se nám opravdu hodilo, jelikož po obědě jsme postupně vběhli do lesa a na vyznačeném okruhu odpovídali na otázky ohledně zdraví a první pomoci.
 Když se pomalu začalo smrákat, dostali jsme informaci, že nastane orientační běh, ze kterého se však postupem času vyklubala stezka odvahy. Okruh vyznačený elektrickými svíčkami svítícími šipkami si všichni užili, i když některým naháněli hrůzu vedoucí různě schovaní a vybafávající v lese. Poslední odvážlivci se vrátili deset minut po půlnoci, to už někteří sladce spali v postelích. Jak už bylo zmíněno, stezku jsme si užili, ale někteří stále věří tomu, že šlo pouze o noční orientační běh.
11.den (úterý 11.7.2017)

Dopoledne jsme díky dobrodružství předchozí noci dostali volno a dospávali hodiny strávené na stezce. Odpoledne už bohužel tak klidné nebylo. Vydali jsme se do lesa, kde oddíly pomocí klacků s v barvě namočenou houbičkou na konci lovili zvěř a potom se se zavázanýma očima pomocí instrukcí od kapitána a provázku , kterého se drželi snažili dostat na konec malého bludiště. V táboře jsme pokračovali v turnaji ve vybice a nakonec vybili svou energii na diskotéce.

12.den (středa 12.7.2017)

Ráno hned po snídani jsme se zbalili a náš už známý Cargo autobus nás odvezl do prostřed ničeho, za hranice Krkonošského NP. Vystoupali jsme strmou cestu až k chatě Jelenka, kde jsme se zastavili na svačinu a po deseti minutách pokračovali v těžké cestě dál. Vystoupali jsme na Svorovou horu do výšky 1411 m.n.m. a jakmile jsme proti nám spatřili dominantu národního parku, horu Sněžku, tyčící se nad okolní krajinou, úlevně jsme zajásali a stále udržovali tempo celou kamenitou cestu až na její vrchol. Tam jsme se zastavili v nejvhodnějším místě, kvůli větru teple oblékli a najedli jako vždy dobré svačiny od Kobrových. Ač nechtěně jsme po mnoha fotkách a živém vysílání horu sestoupili dolu a pokračovali cestou mezi horami, kopci kolem nás až jsme s mezizastávkou u nějaké hospody s lamami a kozami dorazili odpoledne do Pece pod Sněžkou, kde jsme udělali také nějaké fotky, bez kterých by to prostě nešlo, tam při našem příchodu přijížděl autobus. Po cestě zpátky do Jívky většina z nás na sedadlech pospávala, vládl klid a vedoucí si snad mysleli, že to takhle zůstane do večera. Ba ne! Po příchodu do tábora a večeři se na hřišti znova rozjely míčové hry. Všichni, kdo jsme ten den šlapali tu cestu jsme sice byli bez výjimky unavení, ale za to to stálo!

13.den (čtvrtek 13.7.2017)
 
Dopoledne nás čekali jedny z posledních utkání ve sportovních hrách.
 
Polední klid už všichni nemohli pořádně vydržet, jelikož se těšili na TBbubblefotbal.  Nakonec jsme se dočkali. Už jen při pohledu na své spolutáborníky jsme se smíchy lámali v kolenou, když se v kouli, ze kterých jim koukali jen nohy převrátili vzhůru nohama a nemohli se dostat zpět. Když se děti, ale i vedoucí dostatečně vyřádili, vrátili jsme se do tábora, kde na nás čekala večere. Po jídle jsme dotáhli dřevo na následný táborák u kterého jsme si opekli buřty a zazpívali.

14.den (pátek 14.7.2017)

Do posledního dne v táboře nás v osm hodin přivítal budíček. Dopoledne jsme strávili hrami na louce, při kterých jsme se značně naběhali. Na oběd jsme se těšili jako snad ještě nikdy a to díky ovocným knedlíkům. Nejednomu mazákovi se při pohledu na talíř plný výborných blbounů připomněli banánové knedlíky z minulých let. Ty však letos nikdo neschytal a většina tábora za nedlouho stála před výdejním okýnkem v vylízanými talíři a čekala na nášup. Celé odpoledne jsme věnovali naší milované hře, která v žádném případě nemohla na táboře chybět – Náhodě. Po nekonečném zápolení s náhodami následném odpočinku jsme se seřadili na jednom z posledních nástupů, tam nás čekalo vyhlášení celotáborového zápolení, rozdání odměn a instrukcí na pár dalších hodin. Všichni jsme si zatleskali a nakonec se vydali na večeři. Hranolky s masovou směsí všichni ocenili a na přídavek se opět stála fronta. Po večerce jsme si šli zabalit většinu svých věcí a nachystat se na rozlučkovou diskotéku. Celý den jsme si snažili užít naplno, snad se to všem povedlo podle jejich představ.

15.den (sobota 15.7.2017)

 
Ráno jsme se naposledy probudili v našich chatkách. Po snídani jsme si dobalili, naskládali kufry na náklaďák a pomalu začali přijíždět první rodiče. Jak někteří táborníci začali odjíždět, neubránili jsme se slzám. Když odjeli všichni co měli, seřadili jsme se na posledním nástupu, kde bylo vidět jak naše řady prořídly.  Po té, co jsme se přesunuli na zastávku ve Rtyni, začali jsme si už vyměňovat své dojmy a postřehy z tábora a vyhodnocovat, jak se tento rok vyvedl. Po přestupu v Hradci už byla atmosféra poněkud hustější, věděli jsme, že se budeme muset rozloučit a to se nám ještě nechtělo. Když jsme se v Pardubicích shledali s rodiči a dostali do rukou kufry i všechny dokumenty, nastal asi nejhorší moment- loučení. Objímání a slzy byly samozřejmostí. Po nekonečném loučení plném emocí jsme se rozjeli domů..
 

Jak jsem již z mnoho stran slyšela a sama dokážu říct.

 Tábor FSČR v Jívce je prostě srdcová a nezapomenutelná záležitost!!!

Zapsala: Nikča "plameňák" a spol.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky